HISTORIE
První zmínky o této chatě jsou již před rokem 1800, avšak tyto prameny je velmi těžké dohledat a pracujeme na tom, jen takové sestavování historie může trvat i několik měsíců.
Zatím první ověřené informace máme z roku 1841, kdy byl majitelem Karl Häring (doposud první známý majitel, dohledán ve Stabilním katastru 1841). Poté nemovitost převzal Johann Zinecker, který byl zeť Karla Häringa.
Za majitele Johanna Zineckera (1879) se jednalo o jednoduchý obytný roubený objekt o délce 17 metrů a šířce 8,2 metrů s kuchyní, pokojem, komorou a stájí. Za hospodářskou částí se nacházel dřevník. Do nemovitosti se vcházelo zhruba veprostřed domu. Kuchyni s pokojem od stáje a komory oddělovala prostorná chodba s dřevěnými schody do podkroví, kde se skladovalo nasušené seno. Mezi kuchyní a obytným pokojem byla pec, která vytápěla celou obytnou část nemovitosti. Za nemovitostí se bylo vyzděno sklepení na skladování potravin, které přiléhalo k domu.
Poté v roce 1904 chalupu převzal Stefan Zinecker, syn Johanna Zineckera. Stefan si vzal Reginu Zinecker (rozenou Sagasser), ale v roce 1918 zemřel.
Regina se po smrti manžela provdala za Henricha Mitlöhnera. V roce 1936 za majitelky Reginy (již) Mitlöhner byla nemovitost zásadně zvětšena (viz druhý plánek z roku 1936).
Přestavbu horské chalupy na penzion se sedmi pokoji projektovala Architektonická kancelář Fischer a Hollmann ze Svobody nad Úpou. Stavební vývoj nemovitosti tak kopíroval turistický vzestup Krkonoš po první světové válce.
Nemovitost poté sloužila jako ubytovací zařízení. Nutno dodat, že i nadále se v nemovitosti nacházel byt hospodáře.
Po druhé světové válce byla nemovitost zabavena na základě Benešových dekretů původním německým vlastníkům a následně přidělena národním správcům Janovi a Anně Kracíkovým. Komunistický převrat, a s ní změněný pohled na soukromé vlastnictví velkých rekreačních zařízení, se zásadně promítnuly do vlastnických poměrů čp. 30. Manželé Kracíkovi v roce 1951 podepsali prohlášení, že se nemovitosti vzdávají ve prospěch závodního výboru Ministerstva spravedlnosti, které penzion využívalo jako své rekreační zařízení. V první polovině 50. let byla nemovitost částečně opravována. Jako místo rekreace pro své zaměstnance sloužil penzion i za dalších majitelů. Po sametové revoluci byla nemovitost i nadále podniku Chemoprojekt Praha. Detailní rozpracování historie již brzy..